Tak se vám musím přiznat. 30ti denní výzvu jsem nedodržela. Trochu jsem se za to styděla, tedy ze začátku, ale myslím, že jsem toho zvládla i tak dost...
Například tu "zkoušku dospělosti" státní, ústí i praktickou. A tak je ze mě strojař. Jupííí. S vysvědčením jsem se hrdě přihlásila na Fakultu strojní a stala se vysokoškolačkou. Taky jsem se přestěhovala k Ùžasňákovi, zasnoubili jsme se, pořídili pejska, jeli na první dovolenou, pořídila jsem si tetování a život je krásný.
Stále čtu knihy, miluji Nokii, neumím se oblékat, abych byla módní ikonou, popravdě módní peklo by mělo o čem psát, ale mám svou rodinu a náš malý kousek ráje a udržet to, to je výzva na celý život, né na 30 dní.
Mým snem je začít zase blog psát pravidelně. Zavést si nějaký řád a ne prokrastinovat čtením knihy o tom, jak se zbavit prokrastinace.
Tak ať to tu spolu zase zvládneme. Povíme si co nového a důležitě nedůležitýho se stalo a máme se fajn.
Pac a pusu
V pátek.
Jahůdka
To je změn, ale za nimi stojí vytrvalost. Takže přeji ať je ji dostatek a cokoli se stane vás posune dál.
OdpovědětVymazat